Od 20 pilotem.
Od 30 koučem.
Byl jsem jeden z těch, kteří se potřebují neustále posouvat vpřed, tvořit něco nového, vyvíjet tlak na sebe samého, protože chci dokázat sobě i ostatním svou hodnotu.
Výsledky na sebe nenechali dlouho čekat, v 29 kapitán dopravního letadla, 26 první investice do bytového domu o 5 bytech, ve 30svatba narození syna dokončení druhého projektu, rozjezd třetího projektu, práce ve startupu...
Tempo bylo neudržitelné a bylo jen otázkou času kdy mi vypoví tělo. V té době jsem si však vůbec neuvědomoval, že se něco děje. Vždyť přeci denně vidím, jak ostatní dělají dokonce ještě víc než já. Čtu motivační literaturu, hledám metody, jak lépe organizovat svůj čas, ale nějak se vše míjí účinkem.
Jako poslední tečka přišel covid, s tím spojené problémy s financováním a celkově náročná situace a moje tělo vypovědělo.
Zhroutil jsem se. Kompletní vyhoření. Terapeut a téměř dva roky bez létání.
Byl to pro mě velmi zvláštní čas, vrátil jsem se kompletně na začátek, k podstatě. Co jsou důvody toho, jak se chováme, co děláme, jak vnímáme svět kolem nás? Nastartoval jsem tím úplně nový život. K letectví jsem se vrátil, také stále investuji ale už to není závod o status, ukázat druhým co jsem dokázal. Je to součást mého života, mé hry, která mě baví hrát naplňuje a uspokojuje. Nemusím nic nikomu dokazovat, umím si říct o pomoc naslouchat druhým a učit se od nich.
A proč jsem se stal koučem? Samotnému mi koučovací rozhovory pomohli uklidnit se, najít odpovědi na to kdo jsem a co chci což mě nastartovalo a dovedlo do dnešní pozice, kde umím sdílet s o minulost má vizi pro svou budoucnost a jestli svým koučováním pomůžu i kdyby jen jednomu člověku vyvarovat chybám které jsem udělal tak to považuji za úspěch.
Snažíš se posunout, ale neustále máš pocit, že Ti někdo hází klacky pod nohy? Nebo, že prostě nejde nic na svět?
Jsi vyčerpaný z toho, jak se pořád točíš v kruhu?
Máš pocit, že nemáš za kým jít, že Ti nikdo nerozumí?